Dnešní Turecko
Jak již bylo zmiňováno, Turecko je země mnoha náboženství. Najdeme tu muslimi, křesťany i židy. Lidé v zemi jsou velmi milí, tolerantní, ochotní. Přesto mají své zásady, které je třeba dodržovat.
Turci jsou - jako většina jižních národů - lidé velmi srdeční, milí a přívětiví. Málokdy spěchají, rádi s vámi pohovoří u čaje. Milují děti. S nefalšovanou radostí je vítají, ptají se na jejich jména a dávají jim drobné dárky.
Navštívíte-li místa, kam již nějakou dobu jezdí čeští turisté, překvapí vás Turci slušnou sbírkou nejběžnějších konverzačních obratů v češtině.
Navštívíte-li místa, kam již nějakou dobu jezdí čeští turisté, překvapí vás Turci slušnou sbírkou nejběžnějších konverzačních obratů v češtině.
Jídlo
Turecko má dostatek úrodné půdy, teplé podnebí a suché oblasti jsou od nepaměti zavlažovány. Ze čtyř stran je omýváno mořem, které dává hojnost ryb. Na loukách se pasou krávy a v sušších oblastech ovce a kozy. Bazary překypují množstvím ovoce, zeleniny a všech možných druhů koření. Vaření je zde radost a konzumace také. Nedílnou součástí teplých i studených jídel jsou nejrůznější saláty v daleko větším množství, než jsem zvyklí u nás.Časté jsou saláty ze syrového nebo kompotovaného ovoce. Turecká kuchyně je velmi zdravá, jídla jsou často vařená nebo dušená, pokud se smaží, tak na kvalitním oleji, nejčastěji olivovém. Maso se často upravuje na otevřeném ohni, na dřevěném uhlí nebo na plynových grilech.
Pokud jde o přílohy, kraluje mezi nimi rýže upravená nejrůznějšími způsoby: s kořením, mandlemi, těstovinami, anebo s kousky masa. V Istanbulu potkáváte pouliční prodavače s pojízdným "akváriem", ze kterého si můžete koupit výtečnou teplou rýži. Říká se, že turecká kuchyně je spolu s čínskou a indickou nejlepší kuchyní na světe.
Mezi typická jídla turecké kuchyně patří z hlavních jídel kebab což jsou plátky masa prokořeněné nabodnuté na rožeň a pečené. Maso se odkrajuje postupně z otáčejícího se rožně, takže se neustále dopéká nové. Dalším typickým jídlem je kefte. Jsou to vlastně mleté masové placičky. Můžeme také doporučit plněné papriky zvané dolmates s rajskou omáčkou. Dalším, výborným typickým tureckým jídle jsou vinné listy plněné masovou nádivkou. Oblíbený je i baklažán s masem a bramborami zapékaný v kameninových miskách. Říhnutí po jídle je pro hostitele důkazem, že jídlo opravdu chutnalo.
Typickými nápoji jsou především ayran, což je jogurt s vodou smíchaný v poměru 2:1a mírně okořeněný, z teplých nápojů káva a vynikající čaj podávaný v malých 10 cl skleničkách je velice silný a velice dobrý. V Turecku není pitná voda - podzemní voda je sice kvalitní, ale k výrobě potrubí se nevyužívá nerezového materiálu, proto se doporučuje pít vodu pouze z uzavřených lahví.
Obchody
Ceny v Turecku jsou přibližně o 20% nižší než u nás - samozřejmě záleží na lokalitě a na typu zboží.
Obchodování v Turecku má zhruba tři způsoby: prodej v kamenných obchodech, prodej na bazaru a prodej "potulnými" obchodníky. První druh mimo jiné znamená, že v těchto obchodem se doporučuje kupovat zlato a dražší kožené věci. Na zlatnických krámech například bývá certifikát, že majitel je členem cechu zlatníků. To je zárukou, že šperk je opravdu pravý. Na bazarech najdete veškeré druhy zboží - od parfémů přes sady hrnců, potraviny, hedvábí až po koberce a starožitnosti. Asi by však nebylo moudré kupovat větší cennosti, kromě potravin a drobných suvenýrů. Pokud jde o chodící prodavače, vyskytují se hlavně na turisticky atraktivních místech, například u amfiteátrů, nebo u parkovišť autobusů. Tam skutečně berou turisty útokem, ale máme ověřené, že stačí dostatečně rezolutně říct, že nechcete nic koupit a záležitost je vyřešena.
Kamenné obchody:
Turci velmi rádi obchodují. Obchod není jenom způsob obživy nebo povolání, ale je to hra. Ta má však svá pravidla a je vázaná na určitá místa. Obecně platí, že v kamenném obchodě bývá cena pevná, je napsaná na cenovce a není slušné o ní diskutovat. Na bazaru nebo v malém pouličním krámku je možné smlouvat. Podle některých pramenů se nesmlouvá při nákupu potravin. Na zboží je deklarovaná cena a jeho kvalita a původ jsou spolehlivé.
Bazary:
Pokud je nakupování vaším koníčkem a ještě navíc rádi diskutujete o ceně, je turecký bazar to pravé místo pro vás. Zde neplatí cena, která se řekne jako první, tady je třeba se o každou částku doslova poprat. První cena, kterou uslyšíte, bývá asi tak 3krát vyšší než reálná hodnota. Tak začíná vzrušující hra prodavače a kupujícího. Určitou výhodu získáte, když pozdravíte turecky. (Dnes už se vám velmi často stane, že uslyšíte český ekvivalent). Ani na takto snížené ceně nezůstávejte, začněte na polovině sumy první a po čase se dostanete do rozumných relací. Zásadně však platí, že smlouváme jen o zboží, které chceme později koupit.
Turecké bazary vám mohou přiblížit atmosféru opravdových orientálních bazarů. Dostaneme zde vše,co potřebujeme: koření, jídlo, pití, šperky, oděv ať z kůže nebo látky, šperky zlaté i stříbrné i bižuterii, ryby, knížky zkrátka vše. Je to velice živé místo. Je potřeba si dávat pozor na kapesní zloděje, kteří se speciálně ve větších městech vyskytují.
Bazary se konají ve velkých městech denně, v menších obvykle jednou za týden.
Bazary se konají ve velkých městech denně, v menších obvykle jednou za týden.
Potulní obchodníci:
Přijedete-li autobusem k nějaké významné památce, ihned po vystoupení vás obklopí houf obchodníků, kteří se budou snažit prodat své zboží. Nejméně rizikový obchod uděláte, když si koupíte knížku o místní pamětihodnosti. Je dobré vědět její přibližnou cenu, za kterou se prodává třeba v místě vašeho bydliště. U antických památek vám budou určitě nabízet pravé antické mince a pravé antické keramické střípky. V Tróji můžete dostat pravou třísku z trojského koně. Pokud zakoupíte některý z těchto artiklů, účastníte se jakési recese: Zaručeně pravá antická mince byla ještě včera žhavá a hozená do písku, aby získala patinu a střípky tvořily bůhvíjaký květináč. Zcela upřímně řečeno, úlomků amfor a jiných keramických předmětů najdete všude spousty. Na pobřeží se válí metrové kusy mramorových překladů z chrámu a moře z nich svým vlnobitím vyrábí malá těžítka. Není však rozumné odvážet si do vlasti velké množství těchto věcí, protože z Turecka je zakázáno vyvážet předměty starší 20-ti let. Doporučuje se nakoupit dárkové a upomínkové předměty s opatrností a z historických míst nic neodvážet. Kontroly na letišti jsou totiž velice přísné.
Koberce
Koberce patří k Turecku asi jako český granát k Čechám. Původně je tkali nomádi a byly součástí jejich obydlí. Zajímavé je, že se už tehdy nesmělo na koberce šlápnout obutou nohou. Na mnoha místech můžete vidět výrobu koberců, můžete navštívit i továrnu na výrobu koberců. Vazači koberců sedí u většiny krámků s koberci ve větších turistických centrech. Tam lze dobře vidět, jak pracné a zdlouhavé je utkat několik centimetrů vzoru. Není možné vázat koberec dlouho, po dvou hodinách si musí vazač odpočinout. Říká se, že nejlepší na tuto práci jsou jedenácti až dvanáctileté děti. Mají malé prsty a dobrý zrak. Pokud ovšem koberce vážou dlouho, doslova v jejich barevných vzorech nechají oči. Koberce se vyrábějí jednak vlněné jednak hedvábné. Hedvábný koberec je samozřejmě mnohem dražší. Málokterý turista si doveze z Turecka koberec do haly, ale vyrábějí se i upomínkové koberečky v rozměrech přibližně 40 x 40 cm, které jsou cenově snesitelné.
Turecké koberce jsou známé jak svojí kvalitou, tak svými nádhernými vzory. Jednoznačně patří mezi nejlepší na světě, pověstí a kvalitou s nimi soutěží pouze koberce perské.
Doprava ve městech
Autobusová doprava ve městech je ve většině případech zajišťována tzv. dolmušem - minibusem. Dolmuše jsou malé sběrné autobusy, které nemají pevný jízdní řád a kromě centra města nemají ani pevně stanovené zastávky. Dolmuše zastavují na znamení (mávnutí rukou apod.). Jízdné se platí přímo řidiči, cena jízdného je vyznačena na ceníku umístěném v blízkosti řidiče. Trasa těchto minibusů je pevná a místa, kterými dolmuš projíždí, jsou vyznačena na předním skle. Dolmušem se lze dopravit i z blízkosti hotelu do centra města.
Taxi služba - většina taxíků má instalován taxametr, takže s cenou nebývá problém. U většiny taxíkářských stanovišť bývá pravidlem, že je zde navíc umístěn ceník s pevnými cenami do jednotlivých destinací.
Předsvatební zvyky
Jeden z předsvatebních zvyků je Noc henny (pro méně zasvěcené - henna je přírodní barvivo, využívané už i u nás na vlasy. V muslimských zemích je velice tradiční a často využívané. Přisuzují se mu i léčivé účinky. Vlasy nabarvené hennou mívají tmavě zrzavý až kaštanový odstín). Tato ceremonie se obvykle odehrává v domě nevěsty, není to však podmínkou. Podmínkou však je čistě ženská společnost.
Obvykle suchou hennu ve stříbrné nebo mosazné misce přináší žena ze snoubencovy příze, z úplné rodiny. Pro tuto úplnost jsou kladeny relativně vysoké požadavky - oba její rodiče musí žít, ona sama musí být vdaná (samozřejmě nesmí být rozvedená ani od manžela jiným způsobem oddálená), a musí mít zdravé děti. Jen takováto žena totiž může přinést novomanželům štěstí do jejich nové rodiny.
Henna, která před slavností byla smíšena s vodou, je nesena na podnose uprostřed kruhu ze svíček. Takto je umístěna do středu místnosti. Pak - podle krajových zvyklostí - si nejdříve nabere z podnosu nevěsta a po ní všechny přítomné ženy nebo naopak nevěsta rozdá hennu všem ženám a teprve zbytek si nechá. Henna může být rozetřena nejen na ruce, ale i na nohy nebo vlasy. Když je henna spravedlivě rozdělena, nastává všeobecné veselí až do ranních hodin.
Dodnes se u nás statečně drží pověry že v Turecku je povoleno mnohoženství. Pravda je poněkud odlišná. Když roku 1926 turecký parlament pod značným vlivem Atatürka schválil zákon, upravující i tuto oblast života (dnes bychom snad mohli říci zákon o rodině), byly tam na svoji dobu neuvěřitelně pokrokové myšlenky. Nejdůležitější z nich bylo zrušení mnohoženství, právo na rozvod (nejen z vůle muže), zrovnoprávnění postavení ženy v rodině a prohlášení civilního sňatku za jediný oficiálně akceptovaný.
Jako všechny podobné revoluční myšlenky musely i tyto projít dlouhým skutečným zaváděcím procesem. Postavení ženy v rodině nezměníte zákonem nikdy, pouze jí umožníte ze špatné rodiny odejít. Stejně tak uznáním civilního sňatku jako jediného oficiálního nezabráníte hluboce věřícím lidem slíbit si věrnost před Bohem. Muži, zvyklí na více žen chtěli nadále mít více manželek nezávisle na zákonu.
A zde právě nacházíme důvod uznání civilního sňatku jako jediného oficiálního. Islámští duchovní totiž ne vždy akceptovali zákon světský a nadále oddávali s jedním mužem více žen. Byly to tzv. imámské svatby. Tyto svatby neznamenaly nic, pro druhou a další manželku polygamního muže však znamenaly nelegitimitu jejich svatby a tím i jejich dětí vůči otci z pohledu zákona. Kvůli tomuto problému bylo od roku 1926 kdy zákon o rodině nabyl platnost vydáno šest speciálních zákonů řešících problém nelegitimity téměř tří milionů dětí.
V současné době už nenajdete v Turecku pár, který by nebyl oddán tak, jak to známe u nás - před civilním zástupcem státu a dvěma svědky. Existuje totiž velice spolehlivý prostředek, jak lidi přesvědčit o jeho výhodách. Pouze řádně oddaní manželé totiž mají nárok na všechny sociální dávky od státu, stejně tak jako jejich děti. Civilní statek však nebrání následnému (či předcházejícímu) sňatku před Bohem.
Lázeňství
Lázeňství má v Turecku velkou tradici. Nemůžeme ani použít termín dlouholetou, neboť s tímto termínem máme obvykle spojeno několik desítek let, maximálně několik málo století. V Turecku je však tato tradice stará několik málo tisíciletí. Už staří Římané využívali místní horké prameny k léčebným pobytům. Asi nejznámější lázně té doby, tehdy známé jako Hierapolis, dnes slavné Pamukkale, patří stále mezi nejnavštěvovanější místa celého Turecka.
Další unikátní lázně najdeme nedaleko Kangalu, v provincii Sivas. Jsou specializovány na léčení kožních chorob a v roli lékařů zde vystupuje nejen horká léčivá voda, ale i hejna speciálního druhu rybiček, které očistí kůži od všech zdrojů potíží. Jedná se o zvláštní a ve světě naprosto unikátní proceduru. Navíc je velmi příjemná - nejsou to žádné pijavice, které se na vás přisají a pijí vám krev. Cítíte pouze jemné doteky na kůži.
Prakticky tedy můžeme říci, že turecké lázeňství využívá jak horké prameny, tak i minerální vodu. Nabízí netradiční léčebné procedury stejně jako ty známější. Lázně najdeme u moře i v horách. Jsou rozprostřeny téměř rovnoměrně po celé zemi, i když je pravda, že v západní polovině je jich více.
Musíme zde upozornit, že ne všechny lázně jsou spojeny se čtyř a více hvězdičkovými hotely, někdy na první pohled nejsou luxusní. Vždy jsou ale ve vzorném pořádku a naprosto čisté.
Z toho všeho plyne, že v Turecku můžeme léčit nejen zvědavost a touhu po památkách či po teplém moři, ale i mnoho svých chorob. Některé světové unikáty z Turecka dělají lázeňský ráj.
Další zajímavosti
· V Turecku platí přísný zákaz fotografování vojenských prostor, vojáků a policie. Není povoleno fotografovat ani modlícího se člověka. Pokud by si někdo rád vyfotografoval někoho či něčí věc zblízka, je slušností se alespoň pomocí posunků zeptat na souhlas. Obvykle se pak ovšem očekává malé spropitné.
· Do mešit se vstupuje bez obuvi. Muži by měli mít dlouhé kalhoty, ženy pak kalhoty nebo dlouhou sukni, zahalená ramena a zakryté vlasy. Při návštěvě mešity je vždy nutno akceptovat zvyklosti a tradice dané země (a to nejen při návštěvě mešity) a tomu přizpůsobit i chování. Nikdy by se nemělo procházet před modlícím se člověkem a uvnitř mešity by se nemělo fotit s bleskem.
· Není vhodné hlasitě smrkat na veřejnosti nebo ve společnosti.
· Ve večerních hodinách je vhodnější, aby se mladá žena pohybovala v doprovodu jiné ženy nebo muže a nedoporučuje se příliš vyzývavé oblečení.
· Procházející vždy zdraví sedícího.
Sem napište komentářjezdim nakupovat ve velkem do turecka.mam nejlevnejsi ceny,spodni pradlo atd.vymenim ya jine informace.